Calypso, severská kráska
Calypso bulbosa
Jedna z lokalit, kterou jsme při letošní cestě na sever chtěli navštívit, byl NP Oulanka ve Finsku. V plánu bylo se zde pokusit nafotit vcelku hojně se vyskytující sovy a sojku zlověstnou. Vše, samozřejmě, dopadlo trochu jinak. Sojka se nakonec povedla, i když to nebylo tak jednoduché a sovy jsme nepotkali. O to větší radost nám ale udělala drobná květinka, kterou má národní park ve znaku. Jedná se o vzácnou orchidej, rostoucí na málo přístupných místech severní polokoule.
Calypso bulbosa
Calypso bulbosa ( nebo též Calypso borealis ) je terestrická orchidej subarktických jehličnatých i smíšených lesů. Roste na vlhkých až vysychavých stanovištích, v mokřinách a na rašeliništích. Kvete od května do června, záhy po odtání sněhu. Vysoká je jen 5 - 15 cm a v Evropě se za ní musíte vypravit do Skandinávie ( Finsko, Švédsko ) nebo severního Ruska. V Americe je pak jejím domovem rozsáhlý pás severských lesů Aljašky a Kanady. Vyskytuje se i v severní Asii až po Koreu a Čínu. Hojná není nikde, proto setkání s ní se jen tak nezapomínají.
Calypso bulbosa
Že ji v národním parku najdeme, v to jsme vůbec nedoufali. Při první vycházce jsme ji nenašli, i když nebyla hlavním bodem našeho zájmu. Pak jsme se vydali na druhou stranu parku, po jiném cestě, na níž nebylo tolik lidí. Cesta se klikatila lesem do kopce, až jsme došli k rašeliništím. Zde se chodník změnil na dřevěnou lávku a přímo vedle ní se objevili první orchideje. Musím říct, že já jsem je teda přehlídl a nebýt mé ženy, asi bych Calypso do dneška neviděl a nevyfotil. Orchideje byli velmi drobné, do 10 cm vysoké, a v mechu a trávě se zcela ztrácely. Ale když si člověk kleknul nebo sednul a líp se zadíval, viděl zářit její nádherné květy.
Calypso bulbosa
Na této lokalitě jsme strávili asi hodinu a pak se vydali hledat sojku zlověstnou. Tu se nám podařilo najít a spokojeně jsme se navečer vraceli k autu. Až u něj jsme zjistil, že nemám krytku objektivu a po marném hledání v batohu a na poslední zastávce jsem usoudil, že jsem ji asi nechal na jedné lokalitě u jezera při první vycházce. I přes značnou únavu a pár nachozených kilometrů mně to nedalo a vydal jsem se ji hledat. Krytku jsem na místě nenašel,asi ji už někdo má doma, ale i tak to nebyla marná cesta. Při návratu jsem si všiml postarší paní, ležící na zemi vedle chodníku a něco fotící. Nedalo mně to a šel jsem se podívat, co to může být. Jaké bylo moje překvapení, když jsem uviděl, že fotí Calypso. Po tomto chodníku jsem totiž už šel po čtvrté a vůbec jsem si jí nevšiml! A jak na potvoru jsem u sebe neměl foťák, protože se mi ho už nechtělo tahat. Naštěstí máme ty mobily, tak stačilo zavolat ženě a přesvědčit ji, že to stojí za tu 4 km procházku z fotobaťohem. A jak sama nakonec uznala, stálo! U orchidejí jsme vydrželi až do západu slunce a kolem půlnoci se značně znavení vrátili k autu. Musím říct, že na čas strávený s touto severskou kráskou jen tak nezapomenu.
Calypso bulbosa
Calypso bulbosa
Calypso bulbosa
Calypso bulbosa
Calypso bulbosa
Calypso bulbosa
Calypso bulbosa