Jelení říje v mlze

V ranní mlze u rybníka.

V loňském roce, při psaní článku o jelení říji, jsem na jeho konci vyslovil skromné přání, aby se mi při té letošní dařilo alespoň tak, jako loni. A musím konstatovat, že mně Diana vyslyšela. I přes teplé počasí, které poznamenalo hlavně začátek říje a každodenní mlhy, jsem měl spoustu příležitostí k fotografování a ještě více zážitků. Lepší byli rána, k večeru zvěř kvůli teplému podzimu vycházela později, mimo možnosti fotoaparátu. No a ty rána to zas dost komplikovala mlha, s níž si někdy technika nevěděla rady. I tak se mi pár zážitků nesmazatelně vrylo do paměti.

Mezi smrky.

Na začátku říje jsem se pohyboval na mé oblíbené lokalitě u přezimovací obůrky. Při jedné ranní návštěvě, když se začala zvedat mlha, všichni jeleni již utichli a já už jsem se vracel k autu, začal mocně troubit jelen od plotu obůrky a druhý se mu začal vzápětí ozývat z obůrky. na nic jsem nečekal a podél plotu se vydal za hlasem. Jak jsem se přibližoval, hlasy sílily, jen jeleny jsem v mlze stále neviděl. Pak na chvíli utichly a já jsem zůstal stát u sloupku obůrky v očekávání dalšího. Pak se znenadání ozvalo silné zatroubení kousek ode mně, ale ne z obůrky, jak jsem to čekal, ale zpoza plotu. Z druhé strany plotu stál kousek ode mně jelen a druhý se vzápětí vynořil proti mně. Víc než já jich se spíš lekli oni mně. Chvíli si mně zvědavě prohlíželi, pak se otočili a kráčeje podél plotu se za vzájemného vytrubování začali vzdalovat.

Jeden od plotu.

A druhý od plotu.

Černobílá.

Na louce.

U obůrky se mi pak ještě párkrát zadařilo, i když občas to spíše byla zkouška toho, co dokáže technika.

Na 40000 ISO.

Jelen z rákosu.

Jelen z rákosu 2.

Nádherné bylo i setkání s jelenem v Čermné. O něm jsem věděl dlouho, párkrát jsem to na něj zkoušel a až jednou v podvečer se mi ho konečně podařilo našoulat.

Jelen z Čermné.

Výdech po námaze.

Pořádný záklon.

Co to tam je ?

Kromě větších jelenů jsem, jak říje vrcholila, potkával i mladíky.

Mladík s kolouchem.

Mladík, tentokrát s laní.

No a když se blížil vrchol říje, začal jsem doprovázet svého kamaráda Milana. Ten si u nás požádal o poplatkový odstřel jelena a já jsem měl tu čest dělat mu doprovod. A protože ví, že jsem fotograf, souhlasil s tím, že si sebou budu nosit, krom jiného, i foťák. No a to se mi dvakrát vyplatilo.

Poprvé, když jsme místo na kazatelnu šli na starý bunkr ke stožárům. Dostali jsme se doprostřed říjiště a díky dobrému větru jeleni chodili na pár metrů kolem nás.

Pán říjiště s laní.

Jelen od stožárů.

Z bunkříku.

Po vyhnání soka.

A podruhé jsme při ranní návratu z čekané narazili na hledajícího jelena s ulomeným parohem.

S ulomeným parohem.

Opatrné obcházení.

Výzva na souboj.

Tak když se nechceš rvát, jdu hledat jiného.

Zatroubení na rozloučenou.

Ke konci říje jsem ještě měl velké štěstí při jedné vycházce na lokalitu zvanou Blajz. Podařilo se mi dostat, i když ve velké mlze, mezi jeleny a pár fotek se podařilo. A musím říct, že letošní říje fakt stála za to.

V mlze.

Krasavec s ozdobou.

S harémem laní.

Sokové na říjišti.

V mlze a protisvětle.

Po zvednutí mlhy.

Rozlučkový.

A mladík nakonec.