Jeleni v džungli trav

Mladý špičák.

Vzhledem k úmorným vedrům a pracovním povinnostem, které jsem měl o letošní srnčí říji, jsem si ji vůbec neužil a nemám z ní kloudnou, respektive žádnou fotku. Proto jsem si dal na začátku té jelení předsevzetí, že pokud to jen okolnosti dovolí, budu se jí věnovat co to jen půjde amusím říct, že příležitostí jsem měl vcelku dost.

Začátek říje byl letos ve znamení veder, jako ostatně celý rok. Jeleni sice potrubovali, ale až v noci. První jelen, kterého se mi podařilo vyfotit, byl mladý nadějný vidlák s parožím ještě v bastu.

Nadějný mladý jelen.

Když už se zvěř vydala na volnou plochu, tak jen za svitu měsíce. S prvními ranními paprsky slunce již zatahovala do mlází. A fotit jeleny po tmě je vcelku oříšek.

Duch.

Každopádně den ode dne se situace zlepšovala a zvěř se ze stoupajícími hormony a klesající teplotou začala ukazovat i v lepším světle. Při první vycházce na rozlehlé říjiště jsem měl štěstí jen na dva mladíky, kteří se spíš než říji věnovali keři hlohu a jen opatrně poslouchali okolo troubící jeleny.

Mladíci na hložinkách.

Krasavec č. 1.

Krasavec č. 2.

Při další vycházce na stejné místo jsem měl již více štěstí a podařilo se mi dostat k mladému bočnímu jelenovi. Ten se mi předvedl v plné kráse a poprvé jsem za letošní říji spatřil a vyfotil troubícího jelena.

První troubící.

Své další úsilí jsem však již musel zaměřit na jiné říjiště a uvolnit tak místo poplatkovým lovcům. Ti hold mají přednost a i já to musím respektovat.

V raní rose.

Říjiště, kam jsem se přesunul a po většinu říje pohyboval, je perfektní, co se potřeb zvěře týče. Má zde dostatek krytu, klidu a potravy. Volných ploch je zde však poskromnu. Co se týká fotografování, je vcelku složité a v letošním roce to platilo dvojnásob. Každý rok zde fotím a znám tam každý kout a stéblo trávy. Jen je pro mně dodnes záhadou, jak mohla v letošním velmi suchém roce tráva dorůst tak obrovských rozměrů. Běžně mi byla po prsa a v některých místech až nad hlavu. Z jelenů bylo vidět jen paroží, pokud si člověk nevylezl na nějaký kopeček nebo nebyl v protisvahu, moc šancí neměl.

Hra na schovku.

V džungli trav.

Ta je moje !!!

Kam mi zmizela laň ?

Král říjiště.

Říje dále probíhala jak na houpačce, některé dny byli slabší, v jiné to stálo za to. Na novém říjiště jsem obeznal tři hlavní jeleny, kteří si jej rozdělili a kolem nich kroužilo pár tak zvaných bočáků. Některý den jsem měl více štěstí, jindy jsme odcházel bez fotky. Každopádně jsem měl letos štěstí pozorovat a někdy i vyfotit všechny životní projevy říjících jelenů.Teda vyjma pokládání, to mi stále uniká.

Souboj s keřem.

Odhodlaný k souboji.

Za trávou.

Vylez srabe, vidím tě !

Něco je za keřem.

Bohužel vzhledem k podmínkám, jaké letos na říjišti byly, některé věci jsem prostě nebyl schopen vyfotit. Dostal jsem se kupříkladu na pár metrů k souboji jelenů, ale vzhledem k vysoké trávě to dopadlo takhle.

Souboj dvou jelenů.

A to jsem si stoupal na špičky a natahoval se, jak jen to šlo. Tak alespoň něco z tohoto nádherného okamžiku se mi podařilo zachytit.

Když se dva perou, třetí se směje.

Vyhnání poraženého.

Ještě se perou ?

Jindy k fotce dopomohla náhoda. Jednou, vraceje se pozdě z pracovních povinností, jsem projížděl lesem a na kraji houštiny si všiml tlupy holé jelení zvěře. Ta si mně okamžitě všimla taky, ale k úprku se moc neměla. Záhy jsem zjistil proč. Stál u ní silný 14terák a auto ne auto, nechtěl ji pustit ze svého dosahu. Okamžitě začal kolem nich pobíhat a ten svůj harém si sbíjet dohromady. Nelenil jsem, po krátké úvaze nechal auto nastartované a popadl foťák, který jsem si prozíravě vzal sebou a přískoky kryt hromadami klestu vyrazil k nim. I přes ne zrovna příznivý vítr se mi podařilo dostat vcelku blízko a pár snímků pořídit. Pak jelen asi usoudil, že to divné stvoření s tou divnou věcí už ho otravuje dost dlouho a s celou tlupou odešel do mlaziny.

Konečně jelen lesní.

Pán lesa.

Jak jsem již zmiňoval, letošní říje doprovázelo vcelku teplé počasí. Za celou dobu byla jen asi 3 mrazivá rána. Z nich se mi podařilo využít jen jedno a to ke konci říje. Ale měl jsem možnost ho prožít na rozlehlém říjišti, jako začátek říje a zde i posledním zrazeným jelenem své letošní snažení ukončit.

Už jdu !

Tak kdepak je ?

V namrzlé trávě.

Zrazený.

Doufám, že příští rok budu mít alespoň z části takové štěstí, jako letos. Snad bude při mně Diana stát.

A něco se nakonec i povedlo.