Jespák bojovný

První setkání.

Moje první cesta na poloostrov Varanger v severovýchodním Norsku v roce 2012 byla motivována hlavně možností vidět a fotit tok jespáků bojovných. To se mi v daném roce nakonec podařilo, ale nebylo to vůbec jednoduché. Přijel jsem až ke konci toku a na vyhlášených tokaništích již bylo po něm. Ale nakonec jsem díky radě kamaráda jedno tokaniště objevil v horách a neodjížděl jsem s prázdnou.

Když jsem Varanger navštívil vloni, bohužel situace byla obdobná, ba naopak ještě horší. Již bylo po toku i nahoře v horách a podařilo se mi vyfotit jen pár odpočívajících samečků.

O to větší překvapení jsme zažili letos, kdy jsme na Varanger zavítali více méně neplánovaně. Přijeli jsme tam ve stejnou dobu jako loni, ale podmínky byli diametrálně odlišné. Oproti loňskému jaru, nebo spíš počátečnímu létu, zde panovala ještě zima. U moře to až tak nevypadalo,ale na horách bylo cca 2m sněhu, jezera pod ledem a teprve začali roztávat potoky a bažiny. Asi víc než my z toho byli překvapeni ptáci, kteří by již v tuto dobu měli námluvy nebo dokonce hnízdili. Na každém volné ploše se jich dalo spatřit několik, někteří sháněli něco k snědku, jiní zas měli opožděné námluvy. A to právě jespáci bojovní. Tokali na každém volném kousku země a dokonce i na zasněžených kopečcích. Na podívaní dalekohledem nádhera, k focení nic moc. Většina tokanišť totiž byla kvůli množství sněhu a probouzejícím se potokům nepřístupná. Nakonec se nám ale podařilo najít 2 vcelku fotogenické, jedno u potoka a druhé na pokraji bažiny, kousek od cesty.

U potoka v křoví.

Sokové od potoka.

Už se perou !

Krasavec

Ptáci byli natolik tolerantní a asi zaujatí tokem, že jsem se při focení nemusel nijak maskovat, stačilo sednout do trávy a moc se nehýbat.

Největším zážitkem asi bylo setkání na silnici, kdy jsme při přejíždění z jednoho místa na druhé málem vjeli mezi jespáky. Ti si jako tokaniště vybrali právě naši silnici, která byla široko daleko jediným kouskem země bez sněhu a ještě vyvýšeným nad terén. Na silnici jich tokalo asi 30 a moc se jim uhýbat autu nechtělo. Chvíli jsme je pozorovali, pak mi to nedalo a pokusil jsem se udělat pár fotek. Ale na rozdíl od auta jsem se jim asi moc nelíbil a tak jen seběhli po náspu dolů k potoku do bažin a křovin a nechali nás projet.

Souboj u silnice.

V letošním roce jsem měl díky rozmaru přírody možnost užít si tok jespáků v míře vrchovaté. I tak, vzhledem k tomu, že se jedná o nádherné přírodní divadlo, se mi to nepřejedlo a jak budu mít možnost, rád se ho opět zúčastním.

Tady jsem !