Propršená říje.

V mlze. V mlze.

Letošní jelení říje byla, alespoň u nás, celá ve znamení deště. Začala jako každý rok počátkem září, kdy ještě počasí bylo klasické podzimní a vše nasvědčovalo tomu, že bude stejná jako předchozí roky. Po týdnu se ovšem počasí radikálně změnilo, došla studená fronta a začalo vydatně pršet. Během 14 dní napadlo přes 100 mm srážek a počasí se začalo umoudřovat až ke konci měsíce. To mělo za následek, že říje proběhla poměrně rychle a začátkem října bylo již po ní. I přes nevlídné počasí jsem byl poměrně často venku a něco z říje se mi podařilo fotoaparátem zachytit. Obzvláště tři zážitky se mi zaryli do paměti.

Sokové před soubojem.

Prvním a nejsilnějším zážitkem bylo pozorování a focení souboje dvou starých jelenů. Více méně mi k tomu napomohla náhoda. Jedno ráno, kdy jsem vyspával a neměl v plánu jít ven, protože pršelo, mně probudil telefonem kolega, že ulovil s hostem jelena. No a jestli nechci přijet ho s úlovkem vyfotit. Moc se mi nechtělo, ale svolil jsem a po nezbytné snídani sedl do auta a vyrazil na smluvené místo. Jak jsem projížděl kolem rybníků, periferně jsem zaregistroval na podmítlém poli 2 jeleny. Dupl jsem na brzdu, otočil auto a jel směrem k nim. V dostatečné vzdálenosti od nich jsem zastavil a s dobrým větrem k nim došoulal. Jeleni o mně vůbec nejevili zájem, i když mně a auto určitě zaregistrovali. A tak jsem je začal pomalu fotit. Postupovali pomalu po poli a já s nimi. No a když se mi začali ztrácet za horizont a já to chtěl už vzdát, ozvali se typické rány paroží. V ten moment jsem se přes pole rozběhl směrem k nim a za chvíli je uviděl v plném souboji. Okamžitě jsem začal fotit a jeleni se pomalu ke mně přibližovali. No a když byli ode mně tak akorát, došla mi baterka ve foťáku. Napřed jsem tomu nechtěl věřit, myslel jsem, že se foťák jen nějak zasekl, ale když jsem zjistil pravou příčinu, málem jsem se zoufalstvím rozbrečel. Náhradní baterku jsem měl doma a životní zážitek před sebou. Chvíli jsem dumal co s tím, zda zkusit zajet pro baterku, nechat si ji dovézt od ženy nebo se na to úplně vykašlat a užívat si vzácnou chvíli. Pak mně napadla spásná myšlenka. Baterku jsem vyndal z foťáku, chvíli ji zahřál v ruce, poklepal a dal zpět. Foťák se kupodivu zapnul a nechal mně udělat cca 10 fotek. No a tak jsem fotil celý souboj. O spoustu fotek jsem sice přišel, ale i to co se povedlo stojí za to. Každopádně zážitek to byl neskutečný.

Měření sil.

Už se perou !

Souboj. Souboj.

Ještě musím blíž.

Na život a na smrt.

Blíž už radši nejdu.

Souboj vrcholí.

Hlína lítá na všechny strany.

Konec se blíží.

Vítěz.

Letos jsem měl na souboje štěstí a ještě jeden se mi podařilo nafotit. Bohužel, to ale bylo až k večeru, kdy jsem se už vracel k autu. Foťák to moc nedával, musel jsem fotit na vysoké ISO a ke konci ostřit manuálně.

Aktéři večerního souboje.

První vyzyvatel.

Druhý vyzyvatel.

Večerní souboj.

Foceno na 40000 ISO, ostřeno ručně.

Druhým pěkným zážitkem bylo setkání s jelen na jednom zvěřním políčku. Přišel jsem tam vcelku pozdě, dlouho vybíral vhodné místo na focení a dost se pak na místě vrtěl. O to větší bylo moje překvapení, když se ke mně po chvíli hnal přes políčko jelen jak o život. Překvapenější jsem asi byl víc já než on a když mně zpozoroval, jen mně obloukem oběhl a pomalu zatahoval zpátky odkud přišel. Chvíli jsem nechápal, co ho vyhnalo a po chvíli mně to bylo jasné. Za mými zády začal troubit druhý jelen a tento mu to šel vysvětlit.

Z políčka.

Z políčka 2.

S políčka 3.

No a do třetice se mi zadařilo při šoulání lesem. Využil jsem toho, že na chvíli vyšlo odpoledne slunce a šel se projít do lesa. No a měl jsem velké štěstí, protože sluníčko vytáhlo z mlaziny na paseku i dobrého jelena s laněmi. Sice mi trvalo asi hodinu se k nim dostat na trochu fotitelnou vzdálenost, místy jsem se musel i plazit, ale za to mi nikam neutekli a vydržel jsem s nimi až do tmy.

Troubení v leže.