Puštík vousatý

Puštík vousatý

Při letošním cestování po Skandinávii jsme navštívili jeden z vůbec nejmenších národních parků v Evropě, a to NP Hamra. Leží přímo v srdci Švédska,konkrétně v kraji Gavleborg. Jde o jeden z nejstarších parků v Evropě, protože byl vyhlášen již v roce 1909. To, čím se tento park vymyká,je to, že se jedná o typický severský prales. Od doby vyhlášení totiž nebyl v jádrové zóně parku proveden žádný zásah člověkem. Kromě toho je ze zvířat velmi hojný na tetřevovité, medvědy, rysy, losy a sovy. No a na ty jsme měli velké štěstí. Teda, abych byl skromný,jenom na jednoho zástupce - puštíka vousatého.

Stará vstupní brána do parku.

Puštík vousatý

Když jsme do parku přijížděli, tajně jsem doufal, že alespoň nějakého puštíka spatříme. Na setkání z jinými zástupci živočišné říše, myslím tím teda ty větší, jsem moc nevěřil. Snad kromě losa. O to větší byl náš šok a překvapení, když jsme se po zaparkování u jedné vstupní brány do parku a prohlídce informačních tabulí do parku vydali. Byli jsme cca 100 metrů od vstupu, když nás míjel jeden švédský manželský pár, který park zrovna opouštěl. Pozdravili jsme se a pokračovali dále po dřevěném chodníku směrem k pralesu. Víc jsem pozoroval okolí a hlavně zem, kde jsem hledal právě kvetoucí orchideje. I tak jsem se občas kouknul do korun stromů. Popošli jsme asi dalších 20 metrů a mně nějaký šestý smysl donutil zvednout hlavu. V ten moment jsme zkoprněl, sykl na ženu a z otevřenou pusou hleděl vzhůru. Přímo nad námi,na borovici u chodníku, seděla velká sova a ze zájmem si nás prohlížela. Nebyla od nás dál než 5 metrů. Byl to puštík vousatý.

Puštík vousatý

Puštík vousatý

Po prvotním šoku jsem se vzpamatoval a opatrně vyndal foťák z batohu a začal fotit. Puštík si nás chvíli prohlížel a pak asi usoudil, že nejsme nebezpeční a začal nás vcelku ignorovat. Rozhlížel se po okolí a hledal něco k snědku. Já jsem ho tím pádem měl možnost fotit ze všech stran a úhlů, jako modelku. A když asi po půl hodině naznal, že toho bylo dost, ladně se snesl z větve a odplachtil nad bažinu. My jsme ještě chvíli zůstali na místě a rozdýchávali tento krásný zážitek. No a pak jsme pokračovali dále do pralesa, doufaje, že ho ještě spatříme.

Puštík vousatý

Prales byl krásný, ale puštíka jsme v něm nenašli. A tak jsme se začali pomalu vracet k autu. Když jsme se blížili k místu,kde jsem puštíka fotil,proti nám šla rodina z vcelku neposednými dětmi. V ten moment mně proletělo hlavou,že to už puštíka nespatříme. Ale i tak mi to nedalo a poctivě jsem se rozhlížel po okolním stromech. A on tam opravdu byl. Seděl teda dál od chodníku, než prvně, ale pár fotek jsem udělal, než ho zvídavé děti vyplašili. Trochu jsem byl na ně naštvaný,ale je to park pro všechny a ne jen pro mně, tak co.

Puštík vousatý

Při příchodu ke vstupní bráně do parku jsme zjistili, že i přes pokročilou noční hodinu se parkoviště a park plní lidmi.Dost nás to překvapilo,ale vysvětlení bylo jednoduché. V ten den byl státní svátek, letní slunovrat. No a místní švédové ho každoročně slaví přechodem parku a posezením u večerního ohně, takovým setkáním v přírodě. Což je rozhodně lepší než posezením v hospodě nebo veselím někde na náměstí. Holt jiný kraj, jiný mrav. No a místní nás, pro ně vcelku samozřejmě,taky pozvali k ohni a od nich jsme se dozvěděli, že náš puštík se tam vyskytl letos poprvé,oblíbil si místo u návštěvní brány a je hodně tolerantní na lidi.Byl to takový jejich místní miláček. No a jen co jsme si o něm dovyprávěli, proletěl nám nad hlavou a sedl si kousek od nás. Nechal mně udělat ještě pár fotek a pak zmizel. Hledal jsme ho ještě druhý den ráno, ale marně. Snad ho hluk z večerní oslavy slunovratu nevyplašil úplně.

Puštík vousatý

Puštík vousatý

Puštík vousatý