Sovice krahujová

Sovice krahujová je středně veliká sova z čeledi puštíkovití rozšířená v euroasijských a severoamerických tajgách. Je stálá, ačkoli často zalétává do jižnějších oblastí, vzácně se jednotlivý jedinci objevují i na území České republiky. Tak praví Wikipedie.

Já jsem se s ní poprvé setkal před 4 lety při cestě na sever Norska. Tehdy jsem zde po pobýval v době jejího hnízdění a na setkání nebyla nouze, jelikož se jedná o denní sovu a ještě ke všemu už na severu panoval polární den. Již tenkrát mi učarovala a doufal jsem, že ji ještě někdy spatřím. No a v letošním roce se mi to podařilo, i když z počátku jsem tomu moc nevěřil.

První setkání.

Na sever jsme totiž letos vyráželi později než minule a také nástup jara tam byl vzhledem k mírnější zimě rychlejší. Sovice již měli mláďata vyvedené a na hnízdištích po nich nebylo ani památky. Hledali jsme je i na jejich oblíbených lovištích, ale bohužel jsme neměli štěstí.

To se na nás usmálo až při odjezdu z Norska, kdy jsem byl již smířený s tím, že sovici letos nevyfotím. Při cestě do Karasjóku jsme se zastavili na oběd a odpočinek u Adamsfjordu. Jedná se o nádherné místo, kde řeka padá do moře a vytváří peřeje a vodopády. Na odpočívadle u řeky, když jsem čekal na uvaření obědu a chvíli si krátil zabíjením všudepřítomných nenasytných komárů, naráz vidím v keřích za námi siluetu sovice. Div mně neomylo, rychle jsem zapomněl na komáry a běžel do auta pro foťák. Přískoky jsme se k ní začal přibližovat, kryt keři a břízkami. Po chvíli se mi podařilo dostat na "dostřel" foťáku a pořídit první fotky. Když jsem měl pár fotek a pořádně se rozhlédl, zjistil jsem, že sovičky jsou tam dvě. Jednalo se o již létavá mláďata, které ale byli ještě dokrmovány. To jsem zjistil velmi záhy, protože doletěla matka ( nebo otec, to nepoznám ) s myškou a začalo krmení.

Předávání potravy.

Tak si pro ni pojď!

Tak mi ji dej !

Konečně ji mám.

A letím pro další.

Sama s kořistí.

A ségra to celé pozoruje.

Ta myška je jen moje.

A chutná skvěle.

Tak, a snědla jsem ji celou.

Odpočinek po jídle.

Zíváme.

Jde na nás spaní.

Takhle spíme.

Po prvním krmení jsem si šel odpočinou a nakrmit se i já. Po rychlém jídle jsem se vrátil a čekal další přílet starostlivých rodičů. Ten netrval dlouho, jen mladé nalákali dál od jejich prvního posedu.

Opět mám myšku.

Hra na schovku.

Mladí ale začali být evidentně z mé přítomnosti již nervozní a já jsem nechtěl, aby riskovali přelet poblíž ležící silnice. Tak jsem se radši rychle vzdálil a byl velmi rád za ten čas, strávený s nimi.

Rozloučení.

Nebylo to ovšem poslední setkání se sovicí. To proběhlo ve Finsku, opět za přítomnosti neodbytných komárů. Před nocováním u jezera jsem se šel projít a jednu dospělou našel hřadovat na elektrickém vedení. Dlouho jsem u ní stál a čekal, že zaloví, ale asi byla po jídle nebo nebylo co. Tak jsem pořídil jen pár záběrů, než mi ulítla. No a doufám, že to setkání nebylo poslední.

Setkání ve Finsku.

Poslední letovka.