Utajená říje

Hledající jelen.

Vysoké teploty a sucho byly znakem letošní jelení říje. Z tohoto důvodu jsem se já, i mí kolegové domnívali, že říje bude oproti minulým letům posunuta. Nikdo z nás, totiž, nezaznamenal pořádně začátek říje, který u nás bývá na přelomu srpna a září.

Čekání na soka.

Vedro mělo za následek, že zkraje říje se jeleni moc neprojevovali, a když tak až po soumraku, v noci. Zvěř vytahovala z houštin na paseky a volné plochy pozdě a zatahovala moc brzy. A nebo nevytahoval vůbec a zůstávala v mlazinách a houštinách po celý den a noc. Konec konců jí tam nic nechybělo. Měla tam klid, kryt a i něco k pití a snědku se vždy našlo.

Vládce harému.

A i když první fotku jelena jsem vyfotil už 6. září, zkraje říje jsem se dost trápil. Přece jen fotografická technika je už dnes vcelku vyspělá, ale fotit potmě ještě neumí. A tak jsem se při vycházkách víc koukal než fotil.

Mladý desaterák.

Více dařit se mi začalo až po půlce září, kdy se říje rozjela naplno. Dokonce přišlo i jedno mrazivé ráno, jediné za celou říji. Ty tam jsou doby, kdy jsem na jelení říji chodil v hubertusu a podvlíkačkách. Letos jsem půlku říje absolovoval v tričku z krátkým rukávem a mikině. A furt se potil.

V ranním mrazíku.

Vzdálená.

I přesto, že bylo obtížné se k jelenům dostat a vyfotit je, pár pěkných záběrů mám. Něco bylo dílem náhody, něco jsem si pracně vyseděl a našoulal, no a párkrát při mně stála štěstěna. Dokonce i pokládání jsem letos viděl 3x, ale jen jednou jsem ho vyfotil a to ještě jen tak dokumentačně. No a jak jsme si na začátku říje mysleli, že bude posunutá, nakonec skončila stejně jako každý rok. Vrchol byl kolem 28. září a na začátku října bylo po říji. Sem tam ještě nějaký jelen brouknul, ale už spíše sporadicky. Poslední fotku jsem udělal 3. října a to jednoho nadějného mladého jelena. A tak doufám, že se s ním potkám na stejném místě i příští rok.

Nečekané setkání.