Volavky za oknem

Málokomu se poštěstí, aby po každém probuzení mohl pohlédnout z okna pokoje na pěkný, 4 ha rybník. Já takové štěstí od letošního jara mám a tento pohled mně, rybáři, činní dvojnásobnou radost.

Lovící volavky.

Ale jak už to tak bývá, když má člověk něco u nosu, tak si toho moc neváží. Od jara jsem z okna dalekohledem pozoroval na rybníce kachny, volavky, různé bahňáky, čápy a občas se zatoulal i orel mořský. Ale nějak jsem se nemohl dokopat k tomu, abych se tam vypravil z foťákem. Až když polovinu hladiny pokrylo rdesno obojživelné, odhodlal jsem se k činu. Hlavně volavky lovící v kvetoucím rdesnu mi nedávaly spát.

V rdesu.

Napřed jsem uvažoval, že si postavím na břehu kryt, ale pak jsem si vzpomněl na svůj fotovor. Ten jsem měl na vodě snad jen jedinkrát, protože pro svoji velikost se špatně převáží, a od té doby jen v kůlně více méně zavazel. Po rychlé domluvě s majitelem rybníku a jeho zprovoznění jsem ho dal na vodu a těšil se, jak si druhý den krásně zafotím. Volavky však byly jiného názoru a po zhlédnutí mého díla vzaly roha. Asi 3 dny se na "to" lítaly jen dívat, ale sednout si nechtěla ani jedna. Postupem času se osmělily a občas i přistály, ovšem až na druhém konci rybníka, mimo dosah objektivu. Po 10 dnech jsem situaci vyhodnotil, naznal, že by to už mohlo jít a vyrazil fotit. Bohužel pro velikost fotovoru a špatnou průchodnost rdesnem jsem nemohl jít za nimi a nezbylo mi než jen čekat, jestli se nějaká nepřiblíží. Nakonec si některé dodaly odvahy, pár fotek vzniklo a doufám, že ještě vznikne.

Na čekané.

S rybičkou.

Asi blecha.